OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Kontaktujte nás: 775211776 | gruni@email.cz

Lektorka Kačka

...POHYB...RYTMUS...HUDBA...

(…a zase ta dovolená, to vypadá, že nic jiného neděláme…)

Jako každý rok se začínám dostávat do stavu, kdy už se těším na oteplení a konec zimy. Vzpomněla jsem si u toho svého snění na minulé léto a na dovolenou v Chorvatsku, 700 km od Brna. Poprvé jsme vyzkoušeli cestu autem k moři, s 2,5letým Toníkem a 5letým Šímou. Zvolili jsme dovolenou s velkou skupinou kamarádů a jejich dětí. Dovolená byla jako dělaná pro nás, hlavně pro naše děti, které jsou skrz naskrz společenští tvorové. Celé dny byli spolu s námi s kamarády nebo dospělými ze skupiny. Sami společně jsme byli v podstatě jen u jídla, nebo když jsme se šli všichni přitulit do pelíšku a spát…

 

Máme před sebou poslední večer. Starší Šíma byl celý den hodně na pláži, hraje si s kamarádem a vidí, jak postupně balíme věci. Diskutujeme o tom, jak se mu nechce domů a že by tady ještě rád zůstal.

Možná i proto, že se mu opravdu nechce opouštět to společenství, přichází v noci horečka a ráno nevolnost. Je asi osm hodin ráno.

Musíme si zvolit, jak situaci vyřešíme, a tak s manželem probíráme, jaké bude pro syna nejlepší možné řešení. Apartmán je nutné vyklidit. Měli jsme v plánu zůstat celý den na pláži a večer, až budou děti unavené vyrazit domů, cestovat opět v noci, abychom se vyhnuli kolonám a aby kluci prospali velkou část cesty. Teď se ale zdá představa držet nemocné dítě ve stínu na pláži celý den jako horší varianta, než se prostě sbalit a jet domů hned. Rozhodujeme se, že vyrazíme i pro případ, že by se synovi přitížilo. Čím blíž k domovu, tím lépe.

V tu chvíli moji mysl zachvacuje panika. A co Toník?! Ten, co neposedí ani minutu v klidu? Představuji si, jak bude cesta asi vypadat. TO BUDE MASAKR!!!

Nakládáme všechny věci, jak já říkám, celý ten cirkus do auta, polospícího Šímu i malou tryskomyš Toníka. Tentokrát se rozhoduji dát Šímovi sirup proti horečce (ačkoliv nechávám většinou, aby si naše těla s bacily zkusila poradit sama), aby nedošlo k velkému přehřátí organismu.

Polovina mého prostoru pro nohy je zaplavená vším možným jídlem, pitím, sladkými úplatky, abychom vydrželi co nejdelší dobu bez zastavení a pokud možno bez zoufalství kohokoliv z nás. Dole u nohou mi zároveň sídlí asi tři spidermani, pět autíček, dvě knížky a nějaké další drobnosti. Zkrátka jsem ZAVALENÁ matka. Manžel sedá za volant, máváme na naše spoludovolenkáře a odjíždíme.

Šíma pospává a Toník se asi po deseti kilometrech poprvé ptá: „Kdy už tam budem?“…

Směju se a nevím, co mu mám odpovědět. Dnes už vím, že kdybych řekla, za 13 hodin, nelhala bych.

Po tom, co najedeme na dálnici, zastavujeme se v koloně. To jsme čekali, ale ne tak brzy. Slyším další KDYUŽTAMBUDEM a rozhoduji se, že bude nutné rozjet akci „ANIMÁTORKA PRO POBYT V AUTĚ“. Povídám a ukazuji, co je kolem nás, moře, hory, pláže. Hm… tak to moc nezabírá. Nabízím jídlo, to zabere na chvilku. Vykukuji a bafám zpod sedadla, všemožně se tam kroutím a otáčím, abych udržela dobrou náladu. Tak to máme za sebou asi hodinu cesty a co bude dál? Naštěstí Toník usíná. Snad bude spát dlouho. Probouzí se asi po hodině, Šímovi je také trochu lépe, takže teď jsou vzhůru oba. Jsme s manželem domluvení, že pojedeme na co nejdelší zátah, dokud to půjde. Ale nálada už začíná být špatná. V autě si často zpíváme, ale nemám s sebou žádnou flashku s písničkami. Na tu jsem úplně zapomněla.

Přemýšlím, čím je zabavím a tu se ve mně po prázdninové pauze probudí LEKTORKA KAČKA (o letních prázdninách většinou cvičení neprobíhá).

Začínám zpívat různé písničky, tleskám do rytmu, ťukám a bouchám do sedadel a vyťukávám rytmus na nožičkách kluků. Řehtají se, zpívají se mnou a zapojují se. Vytahuji eso z rukávu, písničku „Krávy, krávy…“ od pánů Svěráka a Uhlíře (tímto chci těmto geniálním autorům poděkovat, myslím, že nejeden rodič je jim vděčný za vše, co vytvořili). Vymýšlíme asi dvacet zvířat, jaké dělají zvuky a některá opakujeme stále dokola. Tuším, že si touto písničkou užíváme čas v autě minimálně 45 minut… na jednu písničku, to ujde. Pevně doufám, že z toho našeho šílení, nezešílí můj muž…

Uuufff, jsem vyčerpaná, zastavujeme a trošku se protahujeme. Přesedám si za kluky dozadu, sedačku spolujezdce nechávám volnou. V našem Renaultovi to mezi dvěma dětskými sedačkami není zrovna nejpohodlnější, ještě že jsem tak hubená… ale potřeba kontaktu s maminkou vzrůstá, nedá se nic dělat.

Otěže zpěvu přebírá Toník, který v poslední době zpívá a imaginárně koncertuje před kýmkoliv, kdykoliv a kdekoliv. Dělá si z mé ruky mikrofon a my máme na další hodinu vystaráno. Pak střídáme jídlo, hračky, zpívání a připojuji kontaktní básničky, které používám na cvičení s miminky. To vše zabírá. Čas nám ubíhá překvapivě rychle. Průjezdnost silnic a dálnic je špatná, protože se všichni rozhodli vrátit z dovolené ve stejnou dobu, ale nálada v autě je pořád pozitivní. Pomyslně nás všechny plácám po ramenech. Jsme fakt dobří…

Máme pár krátkých přestávek, na chvilku pouštím klukům pohádku na notebooku (asi tak na 45 minut, než se vybije baterie), ale vesměs jsme celou dobu v autě. Ke konci, kdy už se blížíme do České republiky, jsme všichni hodně unavení a nervozita je větší. Trochu po sobě štěkáme. Nedá se nic dělat. Už ani já nemám moc sil na udržení dobré nálady. Přijíždíme domů kolem desáté večer. Cesta nakonec opravdu trvá zhruba třináct hodin…

Když se ohlédnu, jsem pyšná, že jsme to všichni takto zvládli. Nemusím říkat fráze jako: „Dovolená byla skvělá, ale ta cesta nazpět byla katastrofa…“. Toník, který překonal svůj rekord v době sezení na jednom místě (i když nedobrovolně připoutaný v sedačce), Šíma, který celou cestu zvládl a do druhého dne se uzdravil, můj muž, který odřídil celou trasu a já LEKTORKA A ANIMÁTORKA CESTY DOMŮ.

A co nám podle mě nejvíc pomohlo udržet pozitivního ducha?

  • Lidové písničky a básničky,
  • pohybový doprovod,
  • rytmický doprovod k písničkám.

Zpěv, rytmické cviky nám, dětem i dospělým, totiž zlepšují náladu, věřte mi, že o tom jako lektorka cvičení pro rodiče s dětmi něco vím.   

To vše můžete s dětmi dělat také. Doma, venku, nebo kdekoliv jinde.

Pokud nevíte, jak na to, mohu Vám slíbit, že již brzy budete mít možnost se to JAK ode mě dozvědět. Připravuji návod, příručku a možná i nějaké to video, jak doma cvičit s dětmi.

Pokud se chcete se mnou potkat osobně, můžete se přihlásit na cvičení pro děti a rodiče v MC Sedmikráska Brno , nebo přijďte na dětskou kavárnu s aktivitami pro rodiče každý čtvrtek od 9:00 do Nového Lískovce (Brno).

Díky, že jste dočetli až do konce. Vaše Lektorka Kačka.

Aktuality

Co kdybyste cítili ve svém životě lehkost?
Co kdyby Vás netrápila tíha Vašeho světa? 
Co kdybyste zvládali proplout situacemi, které Vás tížily a trápily s lehkostí, jakoby z pozice vnějšího pozorovatele?
Co kdyby zmizely různé zdravotní potíže, jako například migréna?
Co kdyby Váš život s dětmi byl lehčí a radostnější?

 

Co kdyby Vám v tom pomohly Access Bars?

Skvělé na tom je, že když se rozhodnete udělat kroky k životní změně, nebo posunu, za čas zjistíte, že už Vás naprosto nestresují záležitosti, které Vám před časem dávaly "na frak".

I proto jsem se rozhodla jít touto cestou a nabízet Access Bars proces ostatním.
S kamarádkou Evou Skýbovou jsme daly dohromady prostor, v němž budeme provázet druhé tak, jak to umíme, k lehčímu bytí a využití plného potenciálu sebe sama.

S radostí teď tuto možnost nabízím všem, kteří budou mít o to zájem
Objednat se nebo položit otázku k tomuto tématu můžete ve zprávách, na gruni@email.cz nebo na 775 211 776.

CHCI SI PŘEČÍST VÍCE