OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Kontaktujte nás: 775211776 | gruni@email.cz

Lektorka Kačka

...POHYB...RYTMUS...HUDBA...

Jsem vystresovaná, nervózní matka a ještě to přenáším na svoje děti…

 

 

Děti mi otevřely obzory, pomáhají mi, jak se učit mít se ráda a přijímat sebe i druhé bezpodmínečně.

„Já jsem na prvním místě, já jsem pro sebe samu ta nejdůležitější.“ To je věta, na kterou bych se před šesti lety ještě ani neodvážila pomyslet…

Ty nánosy přesvědčení, programů a postojů, co jsem si za život nasbírala, mě sakra hodně táhly ke dnu.

Také to znáte?

Plánujete rodinu, malujete si, jaké to bude, až budete mít děti. Láska, radost, rodinná pohoda.

Přijde realita a je to „trošku“ jiné. Vy s dětmi doma, většinou sama, táta v práci. Pro mě to byl těžký náraz do zdi reality, sociální izolace a nesvobody. I když svoje děti miluji nadevše.

Snažíte se být v klidu, s partnerským láskyplným přístupem. A i když to takto zvládáte (nebo se spíš držíte zuby nehty), děti se projevují tak, že Vám emoce plní tělo jako byste byla v papiňáku. A pak… to bouchne. Je Vám to líto a chcete to udělat příště jinak.

Je to začarovaný kruh. Držíte se taktak nad vodou, ale okolnosti tomu moc nepomáhají. Jste pořád s dětmi, partner v práci, máte málo času na sebe, málo na partnera. O společenském životě nemůže být ani řeč.

„Jsem špatná matka, manželka, jsem pořád protivná, nespokojená…“, zní Vám v hlavě. Vnitřní tíha je chvílemi nesnesitelná a přitom tak milujete ty tvory, které jste přivedla na svět, svého manžela… Ale co sebe? 

Šlo by to jinak?

Když jsem se já do tohoto začarovaného kruhu dostala a babrala jsem se v něm nějaký ten rok, začala ve mně hlodat myšlenka, jestli by to šlo dělat i jinak.

Jakási vnitřní tíha a nespokojenost se sebou mě donutila udělat první krok.

Šla jsem k psycholožce, pak ke kinezioložce. To byl můj odrazový můstek. Čistění rodových linií, metamorfní technika, metoda RUŠ, ženské meditace… Postupně přicházel pocit, jako kdyby ze mě někdo sundával balvan. Odcházela tíha a přicházela lehkost a s ní i větší trpělivost, spokojenost, radost.

A jak to ale je s dětmi a s jejich projevy?

Co projevují děti, je maminčino?

V podstatě všechny alternativní léčebné metody operují s názorem, že problémové citové, komunikační a tělesné projevy dětí zhruba do osmi let souvisí s maminkou, nebo s rodiči. Zjednodušeně řečeno, co nebylo u nás rodičů v dětství naplněno, nebo co bylo potlačováno, děti projevují navenek formou chování nebo nemocí. Když ke mně ta informace připlula poprvé, byl to pro mě AHA MOMENT.

Wau, tak takhle to je!

Pak ale přišlo vnitřní obviňování. Tak já jsem nevyrovnaná, nervózní, labilní matka a ještě mohu za to, že moje děti jsou přecitlivělé, uplakané, nemocné… Takže to je všechno moje vina?

JSEM HROZNÁ MATKA, PROTOŽE JSEM SEBE SAMU NEOČISTILA A NEVYLADILA TAK, ABY TOHLE MOJE DĚTI NEMUSELY PROŽÍVAT.

Trvalo nějakou dobu, než jsem to pochopila a přijala. Došlo mi, že projevy dětí pro mě nemají být zdrojem sebemrskačství. Je to dar, kterým mohu rozpoznávat, na čem je možné pracovat. Co nám pomůže k větší harmonii.

Co mi nakonec pomohlo? Co mě osvobozuje?

Už ani nevím, jestli to bylo přečtení knihy Čtyři dohody (autor Miguel Ángel Ruiz), autorka Naomi Aldort, nebo jiná kniha. Pravděpodobně vše, co jsem do sebe za tu dobu nasála.

Když to ale nakonec mám shrnout do několika bodů, tak chci „vypíchnout“ toto:

  • Odpustila jsem a požádala o odpuštění sebe, svoje rodiče, svoje děti a další, u kterých to aktuálně mělo svůj důvod.
  • Přestávám soudit sebe sama a přijímám se taková, jaká jsem, dokonalá nekonečná bytost (stejně jako vy ostatní). Nejsem superman a ani se jím nehodlám stát.
  • Uvědomuji si, že v danou chvíli dělám to nejlepší, co mohu. Chyb, které dělám, jsem si vědoma a chci se z nich poučit. Neposuzuji se však za ně.
  • Ruku v ruce s tím souvisí i přijímání svých blízkých a ostatních lidí takových, jací jsou, bez posuzování a hodnocení.
  • Zároveň je nevyhnutelné, že s některými lidmi jsem se přestala stýkat, protože se naše náhledy na život velmi odlišují. Je to ale osvobozující, protože se tím míň setkáváte s lidmi, kteří vás hodnotí a posuzují podle svých vlastních kritérií.
  • Dovolím si být někdy protivná, nepříjemná, stejně jako umím být veselá a milá. Dávám najevo emoce, které aktuálně cítím. O to míň se ty emoce následně nastřádají. Neprojeví se výbuchem.

NIKDY TO NENÍ STOPROCENTNÍ a jsou lepší a horší dny. Někdy se mi daří tyto body žít lépe, někdy hůř. Nechci se za to ale odsuzovat. Odpouštím si to.

Co je pro mě teď ten nejdůležitější nástroj?

Prakticky po třech letech vývoje a osvobozování od různých vnitřních nánosů jsem našla něco, co mi aktuálně maximálně vyhovuje.

Hledala jsem něco, čím pomohu sobě, svým blízkým, ale i rodičům, kteří za mnou chodí do cvičení nebo na kavárničku. Mateřství (rodičovství) je totiž podle mého názoru velmi silným spouštěčem k otevření vědomí a hnacím motorem k osobnímu vývoji.

Jsou to Access Bars, jejichž mottem je: „Vše v životě ke mně přichází s lehkostí, radostí a slávou.“

Technika jemného doteku 32 bodů na hlavě, pomáhá odstranit přesvědčení, postoje a názory, které nám brání přijímat hojnost života a tohoto světa.

KDYŽ JSEM TOTIŽ SUNDALA TO „SVOJE VNITŘNÍ BAHNO“ NEBO ALESPOŇ JEHO ČÁST, MNOHEM LÉPE SE MI DAŘÍ VÁŽIT SI SEBE SAMA, COŽ ZNAMENÁ I VYMEZIT SE, STANOVIT SI SVOJE HRANICE VŮČI OSTATNÍM.

MOHU PAK NĚJAKÝ ČAS PRAVIDELNĚ VĚNOVAT SAMA SOBĚ, BEZ VÝČITEK VŮČI RODINĚ.

Já například nyní chodím jednou týdně na ženské meditace Mohendžodáro.

SVÝM VNITŘNÍM VÝVOJEM SE NEMOHU VYHNOUT NĚKTERÝM ŽIVOTNÍM SITUACÍM NEBO UDÁLOSTEM, ALE DÍKY NÁSTROJŮM, KTERÉ MÁM, JSEM SCHOPNÁ TYTO MOMENTY PROŽÍT A PROJÍT JIMI S LEHKOSTÍ.

Takže čí hlava čeká na moje prsty?

A NEZAPOMEŇTE, ŽE KDYŽ BUDETE SPOKOJENÁ VY, BUDE SPOKOJENÁ I CELÁ RODINA. ZNÍ TO JAKO KLIŠÉ, ALE JE TO PRAVDA.

S láskou KAČKA.

Aktuality

Co kdybyste cítili ve svém životě lehkost?
Co kdyby Vás netrápila tíha Vašeho světa? 
Co kdybyste zvládali proplout situacemi, které Vás tížily a trápily s lehkostí, jakoby z pozice vnějšího pozorovatele?
Co kdyby zmizely různé zdravotní potíže, jako například migréna?
Co kdyby Váš život s dětmi byl lehčí a radostnější?

 

Co kdyby Vám v tom pomohly Access Bars?

Skvělé na tom je, že když se rozhodnete udělat kroky k životní změně, nebo posunu, za čas zjistíte, že už Vás naprosto nestresují záležitosti, které Vám před časem dávaly "na frak".

I proto jsem se rozhodla jít touto cestou a nabízet Access Bars proces ostatním.
S kamarádkou Evou Skýbovou jsme daly dohromady prostor, v němž budeme provázet druhé tak, jak to umíme, k lehčímu bytí a využití plného potenciálu sebe sama.

S radostí teď tuto možnost nabízím všem, kteří budou mít o to zájem
Objednat se nebo položit otázku k tomuto tématu můžete ve zprávách, na gruni@email.cz nebo na 775 211 776.

CHCI SI PŘEČÍST VÍCE